ROBIN ŠTĚPÁNEK

Hřbitov šťastných duší 

Plazím se po hřbitově šťastných duší
a ta má je stále smutná
hledám na hřbitově šťastných duší
a tu svoji nemohu najít
před branou jsem zabil ten pocit
že to nedokážu

Zkrvavenými nehty
hrabu louku plnou brouků
HNUS HNUS HNUS
cítím jak mi žížala uvízla mezi zuby
(pausa).....překousnu ji a polknu

Jsem zlatokop
a rýžuju v hlíně zapomnění
svítá
a já vydoloval díru 3x2x1
zkouším se vyškrábat ven
po kořenech mého živoření
(povedlo se)
vidím tu díru a kde nic tu nic
nicota, prázdno a ta díra
zdrhej, zdrhej a začni jinde



Utíkám po hřbitově šťastných duší
a ta má je pořád smutná
hledám na hřbitově šťastných duší
a tu svoji nemohu najít
před branou jsem zabil ten pocit
že to vzdám.



Postava k zamyšlení

Řeč ulice
pocity štvance hnaného vlastní vidinou
a zároveň oslepen
vnímán okolím jako existence
od které se očekává více než úsměv
milován osobou, kterou si nezaslouží
to jsem já, postava k zamyšlení

Hlas ulice
bohém neslyšící výzvu "zpomal"
básník neznající hranic pokušení
Freudovo ID, popsatelné, nepochopitelné
to jsem já, postava k zamyšlení

Zpověď ulice
boháč rozhazující štěstí, které nemá
král povídek, neposlouchán, odstrčen
císař i otrok života navzájem
to jsem já, postava k zamyšlení

Výplod ulice
osoba zhmotňující extrémy
myšlení zmítáno oceánem kompromisů
masochistický pesimista
vychutnávající krásno osamění
to jsem já, postava k zamyšlení

Jeden z ulice
tvoříce si názor, co chce
převtělený řádový voják třicetileté války
duše, kterou zachránila víra
to jsem já
jedna z mnoha postav k zamyšlení.



Sen

Mám obrázek ve své hlavě
dřevěné rámečky lemují plátno
neptejte se mne co tam je

Mám obrázek na stěně
visí tam pohledy obletován
neřeknu vám více než vidíte

Měl jsem obrázek na zamlženém skle
a vy jste to okno umyli
Nechtějte po mě vysvětlení.